Klášter Na Slovanech aneb Emauzy v Praze – svědek slávy císaře Římské říše a krále českého Karla IV.

Necelou hodinu cesty autem od Sázavy najdete v Praze na Novém Městě Pražském mladšího bratra Sázavského kláštera – benediktýnský klášter Emauzy neboli Na Slovanech. Byl založený králem a později císařem Karlem IV. jako pokračovatel cyrilometodějského dědictví v období vrcholné gotiky v Čechách. Dodnes je živým benediktýnským klášterem s malou komunitou mnichů v černých hábitech.

BENEDIKTINSKÉ OPATSTVÍ PANNY MARIE A SV. JERONÝMA V EMAUZÍCH V PRAZE 2

Klášter založil roku 1347 král a pozdější císař Karel IV. Klášterní kostel byl vystavěn ve stylu vrcholné gotiky a prostornou křížovou chodbu ozdobily dodnes dochované úchvatné fresky s náměty ze Starého a Nového Zákona. Dokončené budovy posvětil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi při slavnostní bohoslužbě na Pondělí velikonoční roku 1372. Čtení textu z evangelia o setkání Krista s učedníky v Emauzích, které se váže k této události, vedlo k pozdějšímu pojmenování „V Emauzích“, zkráceně „Emauzy“. Klášter osídlili benediktini z Chorvatska, pozvaní panovníkem, aby v Čechách obnovili tradici bohoslužby ve slovanském jazyce. Při překládání a opisování knih užívali typického písma – hlaholice. V husitském období unikl klášter ničení, zřejmě pro své výlučné postavení v církevním životě; dokonce v Emauzích vznikl jediný mužský utrakvistický klášter. K rekatolizaci došlo na konci XVI. století.

Roku 1635 uvedl císař Ferdinand III. Do Emauz benediktiny ze španělského Montserratu. Za jejich působení začal být klášter barokně upravován a přestavován. Španělští benediktini přinesli do Emauz kult Panny Marie Montserratské, jejíž dřevěná socha se dnes nachází v severní boční lodi kostela.

V roce 1880 získala klášter benediktinská kongregace z Beuronu, jíž Bismarckova antiklerikální kampaň donutila opustit Německo. V prostředí této kongregace se rozvinulo výlučně církevní umění, tzv. Beuronská umělecká škola. Beuronští umělci nově vyzdobili interiéry kláštera a současně proběhla i přestavba budov v historizujícím duchu. V klášterním kostele se z beuronské výzdoby dochovaly pouze fresky v presbytáři, ostatní výzdoba zanikla v důsledku válečných událostí, stejně jako mohutné varhany umístěné na kruchtě u presbytáře.

Za nacistické okupace došlo ke zrušení kláštera, opat a několik řeholníků bylo internováno v koncentračním táboře. V únoru 1945 zasáhly klášter bomby při anglo-americkém náletu. V roce 1950 byly řeholní instituce v Československu zrušeny a rekonstrukce budov se přizpůsobila novému využití pro účely vědy a zdravotnictví. V roce 1968 byly vztyčeny nové železobetonové „věže“ podle návrhu architekta Františka Černého.  

Benediktinský řád se do Emauz vrátil v roce 1990, kdy získal klášter zpět v restituci. Benediktini se rozhodli zrekonstruovat interiér kostela, pro nějž se v totalitním období nenašlo využití, pro liturgické účely. Od roku 2003, kdy byl znovu posvěcen, se v něm konají pravidelné bohoslužby.

Více na http://www.emauzy.cz/

Bibliografie:

Jáchym Dalimil ZÍTKO, Stručné dějiny Emauzského opatství v Praze a soupis uměleckohistorické literatury v knihovně opatství, Praha 2007

Ed. Klára BENEŠOVSKÁ a Kateřina KUBÍNOVÁ, Emauzy. Benediktinský klášter Na Slovanech v srdci Prahy, Praha 2007

Kateřina KUBÍNOVÁ, Emauzský cyklus. Ikonografie středověkých nástěnných maleb v ambitu kláštera Na Slovanech, Praha 2012