Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Severní zahrada
Do dnešní severní zahrady Kláštera vcházíte vraty naproti věži s oblouky nedostavěného gotického chrámu Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Je volně přístupná v otevírací době Kláštera.
V samém středu zahrady s několika vzrostlými stromy se nacházejí základy kostela sv. Kříže z 11. století odkryté archeoložkou dr. Květou Reichertovou v 70. letech 20. století. V místě dnešní zahrady pravděpodobně již od počátků kláštera žila bok po boku sázavských mnichů malá osada laiků. Mnichové sloužili jí a ona jim. Archeologické průzkumy odhalili pozůstatky příbytků těchto lidí i řemeslných dílen. Kostel ke cti sv. Kříže vystavěli slovanští mnichové po svém návratu z uherského vyhnanství (po roce 1061) právě pro potřeby obyvatel této laické osady. Byla to velká událost, když byl chrám v roce 1070 slavnostně vysvěcen biskupem Jaromírem a do jeho oltáře vloženo velké množství svatých ostatků. Okolo kostela pak také vzniklo pohřebiště. Pozoruhodný je půdorys kostela v podobě řeckého rovnoramenného kříže (centrála se čtyřmi apsidami). Jeho pravzorem byl kostel Anastasis neboli chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Zdá se, že sázavští mnichové se pro jeho stavbu inspirovali byzantskými kostely, se kterými se setkali během svého vyhnanství..
Od konce 13. století, kdy již bylo sídliště vedle kláštera pro jeho obyvatele malé, osadníci ze sídliště postupně odcházeli do nové osady na druhém břehu řeky Sázavy (také zde pro ni řeholníci vystavěli kostel, který zasvětili sv. Martinovi). Prostor byl nejpozději ve 14. století obehnán pevnostními zdmi s věžemi, které chránily vlastní jádro klášterního areálu. Pozůstatky tohoto opevnění jsou zachovány do dneška v podobě vysokých zahradních zdí a pseudogotického altánu, jenž býval gotickou věží se vstupní bránou do kláštera ze směru od Prahy. Po husitských válkách se zde nacházela také hospodářská budova s chlebovou pecí, původně zemnice a od 13. století luxusní vyhřívaný palác tzv. nápravníka, který žil na právu kláštera a řídil životaběh laické osady. Po zrušení kláštera Josefem II. (1785) upravili světští majitelé sázavského panství prostor na francouzskou zahradu a posléze v park. Časem se však o něj nikdo nestaral a postupně zarůstal v divokou pustinu.
Dnešní tvář zahrada získala v 80. letech minulého století. Svým nenapodobitelným fluidem osloví každého, kdo do zahrady vejde. Rádi ji vyhledávají poutníci pro tichou modlitbu a rozjímání. Pro svou atmosféru, kterou se klene oblouk téměř tisíciletých dějin kláštera je zahrada také oblíbeným místem slavnostních svatebních obřadů pod širým nebem.
