Krásná Sázavská příroda a svatoprokopské stezky se svou neopakovatelnou a tajemnou atmosférou lákají k poutím i k výletům ...

Sv. Prokop má v kraji sázavském mnohá místa, kterými kráčel. Jsou posvěcená lidovou tradicí a opředená zajímavými pověstmi. Objevovat jejich kouzlo a zakoušet jejich půvab můžete i Vy.  

Studánka Vosovka s kaplí sv. Prokopa

Jen necelé 2 km jihozápadně od Sázavského kláštera příjemnou cestou, která sleduje řeku Sázavu najdete kapličku sv. Prokopa nad studánkou jménem Vosovka. Její jméno je prý odvozeno od osiky, které se daří v blízkosti vody. Podle pradávných pověstí došlo právě zde k osudnému setkání poustevníka Prokopa a přemyslovského knížete Oldřicha, při kterém Prokop utišil žízeň knížete vodou ze studánky proměněnou ve víno a jejich přátelský vztah vyústil v založení Sázavského slovanského kláštera. Nad pramenem setkání byla časem vybudována dřevěná svatoprokopská kaplička, kterou v roce 1713 sázavští benediktini přebudovali do kamenné podoby. Nedaleko od studánky s pověstí léčivé vody pak  vybudovali v roce 1750 teplé i studené vanové lázně. Lázeňské zařízení již dávno odnesl čas, avšak tajemnou přítomnost sv. Prokopa, dobrou vodu ze studánky a půvab svatoprokopské kaple můžete ochutnávat dodnes. V roce 2010 Město Sázava památné poutní místo a jeho okolí opravilo a v dubnu téhož roku byla svatoprokopská kaple vysvěcena arcibiskupem pražským D. Dukou.   
 
K místu se váží také další lidové pověsti. Na odpadovou vodu  slouží nad studánkou  kamenný kalich z rudého pískovce. Na jeho dně je patrno pět důlků -  otisků čertových pařátů, které tam zanechal, když chtěl kalich rozbít. To se mu nepodařilo, ale  od té doby pokušitel slibuje těm, kteří vloží do všech důlků prsty své ruky a  požádají jej o pomoc, že jejich přání splní. Každý, kdo se o to pokusil a využil ďáblovy nabídky, však špatně dopadl. Podle jiné pověsti jsou ale na dně kalicha otisky světcových prstů, který nad ďáblem zvítězil a přes jeho nechuť se musel nechat sv. Prokopem zapřahnout do pluhu a chtě nechtě s spolu s ním orat hlubkou a dlouhou brázdu....

Studánka a sloupková kaplička sv. Prokopa v Čertově brázdě

Jen pár minut pěší chůze severně od Kláštera po silnici směrem k Uhlířským Janovicím a ke Kolínu potkáte po levé straně silnice hned za rodnou chalupou Jiřího Voskovce elegantní kapličku - sloupek sv. Prokopa. Pochází z doby kolem roku 1890  podle návrhu sázavského malíře Soběslava Pinkase (děda Jiřího Voskovce). V jejím výklenku bývala kopie zázračného-milostného obrazu z kostela sv. Prokopa. Dnes je zde kopie ikony sv. Prokopa  ruské školy 18. století, jehož originál se také nachází ve svatoprokopském chrámu. Kolem kapličky vede severním směrem do strmého kopce hlukoká roklina zvaná Čertova brázda. V dřívějších dobách se nepřerušeně táhla až k prastaré mohyle do Chotouně, kde se podle záznamů kronikářů a legendistů sv. Prokop narodil. Touto tajemnou cestou, praví legenda, sv. Prokop podmaněného ďábla zapřaženého do pluhu poháněl křížem a ten musel takto věrnému a silnému služebníku Božímu sloužit. V lese ,několik desítek metrů nad kapličkou, je studánka v Čertově brázdě. Zastavovala se u ní především kolínská procesí, když putovala na svatoprokopské poutě a nabírala z ní zázračnou vodu. O potůčku, který ze studánky vytéká, se říká, že až jednou voda v něm vyschne, bude už navždy konec zloby v lidských srdcích. Dnes lemuje dolní úsek Čertovy či spíše Prokopovy brázdy jednoduchá a prostá křížová cesta, kterou vybudovali před několika lety členové řádu sv. Bazila Velkého. 

           

Votočnice - naučná stezka 

Stačí přejít silnici od sloupku sv. Prokopa v Prokopově brázdě a jste tu: na louce u řeky Sázavy. Tomuto místu se od nepaměti říká Votočnice. Lidová pověst praví, že právě tady se poustevník Prokop při své orbě s čertem otáčel. Můžeme se jen dohadovat kam asi ...

Votočnice je louka zaplavovaná vodami Sázavy. V roce 2006 zde byly vyhloubeny tři tůně a říční prameno a na jaře roku 2009 otevřena díky místním ochráncům přírody první naučná stezka na Sázavě. Pro více informací klikněte zde 

Kuželník sv. Prokopa

Nad sázavským úsekem Prokopovy brázdy je rozcestí, u kterého se zachovalo mohylové pole datované do 9. století. Odtud směrem na Sázavu je v kopcovitém terénu náhlá rovinka. Říká se jí Kuželník sv. Prokopa. Název místa vznikl v časech, kdy sv. Prokop oral brázdu s čertem. I při pilné oráčské práci na "Brázdě" však zachovával povinnou chvilku oddechu, čili rekreaci. A právě na této plošince, protože jinde pro samý kopec nebylo místa, hrál s čertem kuželky. Čert stavěl kuželky, ale kouli často sv. Prokopovi špatně hodil a tehdy mu ji sv. Prokop vracel mohutným obloukem zpět až do Pyskočelského údolí. Kdo zná svatoprokopské okolí a cesty, pochopí, že pro čerta se o odpočinku nedá mluvit, když pořád běhal pro kouli do Pyskočel.

Beletínská cesta, tajemství studánky u sv. Anny, Krkavčí skály

Do Pyskočel, hospody Na Marjánce a dále do Stříbrné Skalice s nádherným románským kostelíkem sv. Jakuba v Rovné můžete dojít ale i přímo od  kláštera prastarou Beletínskou cestou, která ještě před několika desítkami let spolehlivě fungovala jako spojnice mezi Prahou a Sázavou. Dokonce tudy jezdívala dostavníková pošta.  

První zastávkou od kláštera na Beletínské cestě může být kaple sv. Anny u sázavského hřbitova. Také sv. Anna pod sebou střeží studánku - jedinou sázavskou studánku, která nemá všeobecně známé jméno  a voda v ní nebývá považována za zázračnou. A přece zde můžete zažít zázraky, budete-li v těchto místech pozorní a tišší .

Kaple snad  byla vystavěná v roce 1790 ve stejné době, kdy zde byla vysázená lípová alej . Vede ve směru Pyskočely k  předchůdkyni sv. Anny ke kapličce sv. Prokopa. Ta stojí ve svahu nad lesní cestou od 1. poloviny 18 století. V jejím výklenku  se můžete setkat  opět  s pravou podobou  sv. Prokopa - kopií jeho milostného obrazu z klášterního kostela. Nedaleko od kapličky byly nedávno rozpoznány dvě eneolitická hradiště a asi 200 odtud se před dalším putováním můžete občerstvit krásnými pohledy do údolí řeky Sázavy z vyhlídky na Krkavčích skálách.  

Studánka Rakovka s lůžkem sv. Prokopa u Bílého kamene

Půvabnou studánku Rakovku na pravém břehu řeky Sázavy, asi 2 km jižně od Kláštera, najdete skrytou v lesíku blízko naleziště krystalového vápence na Bílém Kameni.  Již pravěcí obyvatelé usazení ve zdejším kraji těžili tento kámen a náramky z něho byly známé od pradávna v celé Evropě.
Studánka s dodnes čistou vodou má nad sebou velký kámen s prohlubní - údajné lůžko sv. Prokopa. Často prý na něm odpočíval při putování zdejším krajem a prřemítal o tom, jak naložit s duchovním dědictvím sv. Cyrila a Metoděje. Babské povídačky přičítají kameni kouzelnou moc - kdo prý na kameni přespí, toho přestanou bolet záda. Nezkoušejte to. Surově  vymodelované tělo kamene mohlo by Vám bolest způsobit. Moudřejší pamětníci říkají, že je to místo, kde se sv. Prokop modlíval o samotě v době, kdy už byl postaven klášter. Moudré je při putování k tomuto místu zastavit se u kamene se studánkou a v tichu přírody nad řekou Sázavou uprostřed lesů - odpočinout si a pobýt spolu se sv. Prokopem hodinu nebo aspoň chvíli ...  Kousek odsud stojí už uschlý smrk, původně prý hůl, kterou si u studánky sv. Prokop kdysi zapomněl.

Studánka Habrovka

Procházkou asi 3 km od studánky Rakovky dojdete do osady Čeřenice , kde objevite  svatoprokopskou  studánku jménem Habrovka obestavěnou zděnou kaplí. Svůj název  podle pověsti studánka získala tak, že když se zde jednou po únavné cestě sv. Prokop zastavil a toužil po občerstvení a odpočinku, zarazil tu do země habrovou hůl a vytryskl pramen vody. Z hole časem vyrostl statný strom. Z bezpečnostních důvodů sice musel být v roce 1988 starý habr skácen, před nedávnem sem ale již zasadili čeřeničtí nový.